Ricardo Piglia
| Ricardo Emilio Piglia Renzi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. listopadu 1941 Adrogué |
| Úmrtí | 6. ledna 2017 (ve věku 75 let) Buenos Aires |
| Příčina úmrtí | amyotrofická laterální skleróza |
| Povolání | spisovatel, novinář, scenárista a literární kritik |
| Stát |  Argentina |
| Vzdělání | historik |
| Alma mater | Národní univerzita La Plata |
| Žánr | próza |
| Významná díla | Umělé dýchání (kniha) Plata quemada |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1989) Cena Josého Donosa (2005) Roger Caillois Prix (2008) Premio Rómulo Gallegos (2011) Velká čestná cena Argentinské společnosti spisovatelů (2012) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Beba Eguía |
| Příbuzní | Carlota Pedersonová |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ricardo Piglia (celým jménem Ricardo Emilio Piglia Renzi[1][2]; 24. listopadu 1941[3], Adrogué, provincie Buenos Aires – 6. ledna 2017, Buenos Aires) byl argentinský spisovatel, esejista, scenárista a literární kritik.[4]
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Ricardo Piglia pocházel z rodiny italského původu.[5] Jeho otec byl perónista, po vojenském převratu v roce 1955 byl zatčen, po jeho propuštění z vězení se rodina přestěhovala do města Mar del Plata.[6]
Již jako 16letý chlapec si započal vésti deník (celkem 327 sešitů),[7][8] který si vedl až do svojí smrti. Studoval historii na Universidad Nacional de La Plata (UNLP).[9] Posléze získal zaměstnání v nakladatelství Tiempo Contemporáneo. V letech 1971–1975 byl vydavatelem časopisů Literatura y Sociedad a Los Libros. Od roku 1986 pobýval převážně ve Spojených státech amerických, vyučoval zde na Harvardově univerzitě a byl také emeritním profesorem[10] hispanistiky a lusitanistiky na Princetonské univerzitě.[11][12][13] V prosinci roku 2011 se navrátil zpět do vlasti.[14]
V roce 2013 mu byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza (ALS), na jejíž následky také o čtyři roky později v Argentině zemřel.[15][16]
Romány
[editovat | editovat zdroj]- Respiración artificial (1980)
- La ciudad ausente (1992)
- Plata quemada (1997)
- Blanco nocturno (2010)
- El camino de Ida (2013)
Povídky
[editovat | editovat zdroj]- La invasión (1967)
- Nombre falso (1975)
- Prisión perpetua (1988)
- Cuentos morales (1995)
- El pianista (2003)
- Los casos del comisario Croce (2018)
České překlady ze španělštiny
[editovat | editovat zdroj]- Umělé dýchání (orig. Respiración artificial, 1980). 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2014. 199 S. Překlad: Jan Hloušek.
- Za Idou (orig. El Camino de Ida, 2013). Brno: Host, 2021. 264 str. Překlad: Veronika Štefanová.
Ocenění (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Za svůj život obdržel několik literárních ocenění, např.:
- 2005 – Premio Iberoamericano de las Letras José Donoso
- 2011 – Premio Internacional de Novela Rómulo Gallegos
- 2013 – Premio Iberoamericano de Narrativa Manuel Rojas
- 2015 – Premio Formentor de las Letras (Pozn.: Tuto cenu převzala za svého dědečka jeho vnučka Carlota Pedersonová.)[17]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ricardo Piglia na německé Wikipedii.
- ↑ GUTIÉRREZ, Vicente. Ricardo Piglia escribió hasta la muerte. www.eleconomista.com. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. (španělsky)
- ↑ CSELIK, Ágnes. El secreto del prisma: la Ciudad ausente de Ricardo Piglia. [s.l.]: Akademiai Kiado 142 s. Dostupné online. ISBN 9789630579544. (španělsky) Google-Books-ID: eEmgriE9hqwC.
- ↑ SOTO, Ángel. Ricardo Piglia: un genio contemporáneo del español. Milenio. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. (španělsky)
- ↑ MCNBIOGRAFIAS.COM. Piglia, Ricardo (1941-2017). » MCNBiografias.com. www.mcnbiografias.com [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ LOCKHART, Darrell B. Latin American Mystery Writers: An A-to-Z Guide. [s.l.]: Greenwood Publishing Group 272 s. Dostupné online. ISBN 9780313305542. (anglicky) Google-Books-ID: f3cvQ6tMGSEC.
- ↑ Introducción a la literatura de Ricardo Piglia. Culturamas, la revista de información cultural. 2017-01-24. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. (španělsky)
- ↑ INGENDAAY, Paul. Zum Tod von Ricardo Piglia: Mensch aus Wörtern. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2017-01-08. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. ISSN 0174-4909. (německy)
- ↑ Ricardo Piglia: "La literatura es una relación con la experiencia donde uno está al mismo tiempo viviendo y registrando". www.lanacion.com.ar. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. Archivováno 13. 7. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ ESCRITORES.ORG. Piglia, Ricardo. www.escritores.org [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ EFE, Milenio Digital y. Murió el escritor argentino Ricardo Piglia. Milenio. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. (španělsky)
- ↑ Princeton Alumni Weekly, Svazek 102. [s.l.]: princeton alumni weekly 542 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: JCJbAAAAYAAJ.
- ↑ ŠTEFANOVÁ, Veronika. Piglia, Ricardo. iLiteratura.cz. 2015-09-22. Dostupné online [cit. 2017-07-03].
- ↑ LECTURALIA.COM. Ricardo Piglia: libros y biografía autor. Lecturalia [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ GARZON, Raquel. Ricardo Piglia: adiós a un escritor de vanguardia que supo escribir para todos. www.clarin.com [online]. [cit. 2017-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-09. (španělsky)
- ↑ REDACCIÓN. Murió el escritor Ricardo Piglia, considerado un clásico de la literatura argentina contemporánea. BBC Mundo. 2017-01-07. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. (anglicky)
- ↑ Murió el escritor Ricardo Piglia. http://www.lanacion.com.ar. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. Archivováno 6. 1. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ SABOGAL, Winston Manrique. La pasión de la vida y la literatura de Ricardo Piglia llegan a Formentor. EL PAÍS. 2015-09-26. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. (španělsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ricardo Emilio Piglia Renzi na Wikimedia Commons - Ricardo Emilio Piglia Renzi v Databázi knih
